Veškeré informace týkající se standardu plemene Slovenský čuvač jsou čerpány od FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie). Plemeno Slovenského čuvače je zařazeno do kategorie F.C.I.-Standard č. 142 / 04.06.1996 / D (SLOVENSKÝ ČUVAČ (Slovenský čuvač)). Zemí původu je Slovensko. Originální platný standard byl publikován dne 18.8.1965. Využití slovenského čuvače plyne z jeho odedávna obvyklého použití jako ovčáckého a salašnického psa ve vysokých horách nad hranicí lesa a jako hlídacího psa v hospodářstvích i na hranicích. Toto plemeno bylo zařazeno podle F.C.I. do skupiny Skupina 1- ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů) - Sekce 1 - ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
Plemenné znaky tatranského čuvače odpovídají typu horského psa pevné konstituce, mohutné stavby, silné kostry a husté bílé srsti. Má živý temperament a je ostražitý, neohrožený a bystrý. Po staletí se přizpůsoboval drsnému klimatu slovenských hor, zejména Tater. Tělo je mírně obdélníkového formátu a spočívá na silných, poměrně dlouhých nohách. Jméno plemene vychází z jeho bystrosti a ostražitosti – slovenské slovo „čuvat“ znamená „slyšet“.
Délka hlavy - (psi) 25 – 28 cm, (feny) 23 – 26 cm.
Délka mozkovny - (psi) 13 – 15 cm, (feny) 12 – 14 cm.
Délka tlamy - (psi) 12 – 14 cm, (feny) 11 – 13 cm.
Vzdálenost od země k hrudní kosti - (psi) 33 – 37 cm, (feny) 30 – 35 cm.
Hloubka hrudníku - (psi) 30 – 34 cm, (feny) 25 – 30 cm.
Délka trupu - (psi) 69 – 76 cm, (feny) 60 - 72 cm.
Délka hrudního koše - (psi) 40 – 47 cm, (feny) 37 – 44 cm.
Obvod hrudníku za ramenem - (psi) 70 – 83 cm, (feny) 68 – 72 cm.
Obvod hrudníku u posledního volného žebra - (psi) 60 – 70 cm, (feny) 56 – 65 cm.
Úhlení kloubů: ramenní kloub 107°, loketní kloub 145°, kyčelní kloub 90°, kolenní kloub 110°
Slovenský čuvač je neobyčejně věrný a srdnatý, vždy připravený postavit se jakékoliv škodné, i mědvědu či vlku. Aby jej bylo možno i v noci odlišit od škodících zvířat, byl podle prastaré tradice chován jen v bílé barvě.
Slovenský čuvač je neobyčejně věrný a srdnatý, vždy připravený postavit se jakékoliv škodné, i mědvědu či vlku. Aby jej bylo možno i v noci odlišit od škodících zvířat, byl podle prastaré tradice chován jen v bílé barvě.
MOZKOVNA:
Lebka: silná, podlouhlého tvaru, se širokým temenem, na širokém čele se dozadu táhne mělká čelní rýha, oční oblouky jsou přiměřeného tvaru a po straně šikmé. Temeno je ploché, šíje zřetelně oddělená od silného, mírně vystupujícího týla. Lebka je v profilu lehce klenutá.
Stop: přiměřeně vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: nosní hřbet má rovný profil a tvoří sotva polovinu celkové délky hlavy, je přiměřeně široký a mírně se zužující.
Tlama: silná, střední délky, s tupým, hlavně v létě černým čenichem.
Pysky: přiléhající, s uzavřenými koutky. Sliznice je černá a tvoří úzké nepřevislé orámování úst. Pysky jsou střední tloušťky. Patro je černé.
Čelisti/Zuby: silné, vždy plný chrup, nůžkový skus.
Oči: tmavě hnědé, oválného tvaru, horizontálně posazené, oční víčka jsou černá, přiléhající; sliznice vnitřního koutku oka je tmavá, což dodává oku výraz.
Uši: vysoko nasazené, pohyblivé v místě nasazení, střední délky, zavěšené a přiléhající k hlavě. Od poloviny je srst ucha jemná. V klidu dosahuje zaoblený spodní okraj do úrovně úst.
KRK: rovně nasazený, v afektu vysoko nesený. Je stejně dlouhý jako hlava, u psů velmi mohutný, s krásnou hřívou, bez laloku.
TRUP:
Hřbet: rovný, silný, středně dlouhý.
Bedra: dobře spojená s křížem, mírně klenutá, osvalená, přiměřeně dlouhá a velmi silná.
Záď: silná, kvadratická a lehce spáditá.
Hrudník: široký.
Hrudní koš: dobře klenutá žebra, hrudní kost leží nad polovinou kohoutkové výšky a dosahuje pod linii loktů. Jeho délka překračuje polovinu délky těla, jeho šířka čtvrtinu kohoutkové výšky.
Spodní linie a břicho: přiměřená, mírně vtažené břicho.
OCAS: nízko nasazený, v klidu svěšený, dosahující k hleznu. Má doutníkovitý tvar a je rovný, špička není zatočená. V pohybu je ocas nesen nad bedry v oblouku.
HRUDNÍ KONČETINY: v postoji rovné, sloupovité, s dobrým zaúhlením ramenního kloubu (skapulo-humerální) a loketního kloubu. Tlapky jsou silné, kulaté, prsty dobře vzájemně přiléhající. Celkově jsou končetiny poměrně vysoké, zvláště u psů.
Plece: šikmé a dlouhé, rameno je osvalené a těsně přiléhající k tělu, skloněné k lokti.
Nadloktí: vertikální, silné, osvalené a dlouhé.
Kloub nadprstí: s dobrou kostrou, silný.
Nadprstí: krátké, silné a mírně skloněné.
Přední tlapky: silné prsty a drápky, pevná klenba, zaoblený tvar, dobré osrstěné, s masitými, černými polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: hýždě se stehny tvoří svalnatý celek podlouhlého tvaru a značné šířky.
Koleno: silně osvalené a dobře zaúhlené.
Bérec: šikmý, silný a dobře osvalený.
Hlezenní kloub: silný, tupě zaúhlený, kloub je poměrně hluboko posazený, ale vyznačený a široký.
Hlezno: krátké a silné, vertikální, na přechodu z hlezenního kloubu není zúžené. Paspárky jsou nežádoucí.
Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky, jinak stejné charakteristiky. Prsty jsou poněkud silnější a více klenuté.
Pohyb čuvače je navzdory jeho mohutnosti překvapivě lehký, hbitý v každém terénu, v každém počasí. Charakteristickým pohybem je klus.
Kůže je přiléhající k tělu, růžová. Černě pigmentovaná jen v okolí očí, nosu a tlamy, kde přechází v černé sliznice. Polštářky prstů jsou rovněž černě pigmentované.
S výjimkou hlavy a končetin je srst hustá, bez pěšinky na hřbetě a bez praporce na ocase a na zadní straně stehen. Psi mají nápadnou hřívu. Na hlavě a končetinách je srst krátká a přiléhavá, na zadní straně končetin o něco delší. Od místa nasazení uší přechází srst dozadu v hřívu. Dlouhé pesíky zcela zakrývají podsadu, jsou 5 – 15 cm dlouhé, v hřívě nejvíce zvlněné, jinde mírně zvlněné, na hřbetě vytváří několik vln, které jsou uloženy v příčném směru. Jednotlivé vlny a nesouvislá srst jsou nežádoucí. Podmínkou je souvislé, volné osrstění. Podsada je jemná a v plné srsti dosahuje do poloviny nebo dvou třetin pesíků krycí srsti. V létě podsada vypadává, srst ztrácí hustotu, drží si však díky vlnitosti krycí srsti svoji lehkost po celý rok a nevytváří pěšinku na hřbetě. Źlutavý nádech v bázi uší je přípustný, ale nežádoucí. Patrné žluté skvrny jsou nepřípustné.
Výška v kohoutku psa je 62 - 70 cm, u feny je to pak 59 - 65 cm. Hmotnost psa je obvykle v rozmezí 36 - 44 kg, u feny pak 31 - 37 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
- klešťový skus, neúplný chrup.
- visící pysky.
- nesymetrické postavení uší.
- plochý, nedostatečně hluboký hrudník.
- ke straně stočený ocas.
- medvědí tlapy.
- paspárky.
- těsně přiléhající, pramínkovitá nebo zcela zvlněná srst..
- nedostatečné osrstění břicha, slabin nebo genitálií.
- následky rachitis nebo psinky.
- nervózní psi nebo psi s nevyváženou povahou.
Vylučujícími vadami jsou:
- růžové skvrny na nosní houbě, pyscích nebo očních víčkách.
- světlé oči.
- žluté skvrny v srsti.
Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni. Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.